Děkujeme vám za podporu. Děkujeme za zprávy, které přišli většinou, když to bylo potřeba. Děkujeme za málo kritiky, i když jsem já osobně čekal nějaký občas pošťouchnutí. Třeba maminka mě kárala za pravopis. To uznávám. Styl psaní se vyvíjel někam. Teď vím, že konec je utahaný asi tak jako já.

Sledujte, kdo chcete, naše stránky. Bude určitě vítání Klaudie v naší tradiční hospodě Prestige.

Bylo to fajn dobrodružství. Teď to zhodnotit, udělat závěr a vytvořit i nějaké statistiky. KONEC…. ? My víme…

  more ...

Kdo rychle publikuje, dvakrát publikuje. Toto rčení si dovolím uplatnit při zveřejnění cílového, neříkám, že posledního, cestopisu, který kluki sepsali a poslali přímo z města capů. A tak bez redakčních zásahů, tady to je!

Vypadalo to už, že ee a wono jj!!!! Obdiv je na místě!

  more ...

Končí se POBYTOPIS, novotvar z dílny kluků, a opět začíná v hlavní roli vystupovat Klaudie. Tedy dále už by to měl být zase CESTOPIS.

V Angole. Končí útrapy jménem DRC a byrokracie. Co nás čeká dál je v cestě samotné. Kapitola DRC je za námi teď už definitivně. První sms domů, kde je tato informace velmi očekávána...

  more ...

Doba je zlá, Němci jsou v Berlíně. to bylo oblíbené rčení z dob minulých.

Dnes by se muselo parafrázovat na: "Doba se zdá být lepší. Němci jsou v Berlíně."

I další sdělení z nového pokračování jsou zajímavá, ale smysl Africké anabáze byl objeven již 6000 km před cílem

Počůraná světluška nesvítí!

  more ...

Ujeli jsme „divokou“ Afrikou 20 000 kilometrů. Kdo by to byl řekl. Jen jsme oba sportovci, hlavy tvrdý, sobci, máme rádi výzvy, nevzdáváme se rádi, jsme tak blízko. 6000 kilometrů po dobré silnici. Cca měsíc cesty. Zajištěná cesta pro Klaudii domů, ale je to sakra ještě 6000. Už jenom 6000 kilometrů do Cape Town. Cíl. Já to chci. Ondra to chce.

Kluci se drží, Klaudie, jak psáno, také slibuje, že dojede. Inu český materiál je kvalita. Co nevydrželo, je švédská ocel... tedy švédský vařič. Nahradí ho indický?

  more ...

Poznámka: včera nám psali kamarádi Češi, co jedou Afrikou, ale ti si to dávají do Djibuti. Tam je zatkli a sebrali jim i boty. Po několika hodinách je pustili za 200 USA a deportovali na hranice. My v podstatě jedem bezpečnou cestou. Afrika, sladká Afrika, a aby toho nebylo málo, natankovali naftu ředěnou vodou a mají auto v servisu.   more ...

WOODOO, GURU a To vše se sand pomalu plíží k hotelové zahradě v Kinshase. Nastal totiž (možná OKAMŽIK, kdy se věci mimo nás a Zem prolnuly do reality! Cituji: “Když jdeme do druhého obchodu, musíme si nechat tašku u recepční. Dostáváme kartičku. „Ondro! Oni si z nás dělají srandu!“ Ukazuju Ondrovi kartičku. Místo čísel tam mají názvy států Afriky. My dostali… Angolu. „To je znamení.“ Jen suše pronáší Ondra.“ Stalo se tak 8.3.2012. Jako ve správné velkofilmu, ve kterém se vyskytují síly nad přirozením, se i zde dostavila písečná bouře. Zdali byl rozeznám xicht mumie, zápisky nepraví.

. Praví ovšem, že se zázrak určitě čeká neb byla ve vnitrozemí spatřena aktivní ochránkyně verlyb...

  more ...

Ahoj kluci! Tady k vám letí další deník. Jeden z posledních...?

Takhle zní textový doprovod k dnešnímu deníku z Afrického putování dvou kluků a Klaudie.

Technika, lidský faktor, míněn ten spjatý s technikou, je odhodlán pokračovat. Lidský faktor... tedy úřednický-nelidský faktor, se chová nevyzpytatelně...

Já jen držím palce, aby se jelo dál. Pořád dolů z kopce do JAR.

  more ...

Trefné poznámky kluků charaktrerizují, co se dělo:

Domove, sladký domove. Brazza. „Naše“ město nás vítá peklem. Nikde ani mráček a teplota hodně přes 35°C.

Potkat někoho jako je Serge v našich problémech bylo jako potkat anděla. Sice trochu opálenýho, ale ten kluk pro nás už teď udělal tolik. Je trpělivý a my mu přiděláváme akorát starosti. Vzal to i trochu za své, abychom dojeli, a to je pro nás obrovská pomoc a podpora. Děkujeme Sergi.

Čím více barvami hraje místní zvířena tím větším obloukem se jí vyhýbáme. Nasloucháme barvám přírody. Co je barevné, je většinou i jedovaté.

  more ...

13.2.2012

V noci začala Míšovi zimnice.

(Poznámka: zimnice v horku není úplně špatná. Člověk se může zachumlat a není mu horko.)

Ráno se přidala i teplota. V podezření je už zase malárie. „Naštěstí“ přišel průjem a ten to jako rozlouskl. Sice i malárie umí průjem, ale tohle má průběh jako tenkrát v Ghaně.

Balíme stan, protože poprchává. Přichází i Kryšpín. Nečekaně v čas. Mě není úplně dobře a je to zase tady: „Dejte mi peníze. Je to tutovka a potom se už asi neuvidíme.“ „Ondro! Nic. Až potom.“ „Já mu věřím a já bych mu to dal.“ Hážu mu peněženku se slovy: „Dělej jak myslíš, ale já s tím nesouhlasím.“ Ale to je už v době kdy beru nohy na ramena a utíkám na záchod.

  more ...

Kdo se vydá do Afriky a dojede až tak hluboko jako kluki, musí počítat s tím, že Samuel Beckett nemohl napsat vše.

Po čekání na Godota, nenapsal pokračování zamýšlené trilogie Čekání na Mutambu, ale ani Čekání na Kryšpína. Totiž chcete-li pokračovat dále do Angoly atd., musíte sehnat něco jako sluhu dvou pánů. Tentokrát nikoliv Trufaldina, ale právě Kryšpína.

Bezdětní Spartakovci by si měli všimnout, že velmi levné děti jsou na prodej ... promiňte, tohle mi přestalo připadat jako vtipné. Bohužel i taková je Afrika.

  more ...

Jsme v Kinshase. Jsme v DRC. Končí náš vnitřní příběh nazvaný: „Žili jsme v Brazza.“ Expedice poskočila sice o malý kousek, ale k cíli to je víc než hodně. Napsali kluci.

Jinak je to dnes hodně povídání o nedobrém člověkovi Mutambovi a konec je o nedobrých zkušenostech ve "vytoužené" Kinshase...   more ...

F.A.Elstner napsal v knížce Saharou a pralesem.

Cituji: Je nesnadné přeletět oceány, vystoupit na vrcholky neznámých hor, překročit Saharu nebo zvítězit v automobilové soutěži. Je někdy ještě nesnadnější přesvědčit úřady, že to myslíte dobře, že chcete prospět pokroku, vědě nebpo technice. Musíte vyplnit množství dotazníků, podat mnoho žádostí a úředníci, kteří by nepřeletěli oceán, ani nevystoupili na neznámou horu, rozhodují o vašem osudu.

To se psal rok 1947

  more ...