Tak to v pátek navečer, po týdenním domlouvání, vypadá, že nás do Konice v sobotu ráno z Olomouce opravdu pojede pět aut. Ale to by nebyl pátek třináctého, aby se něco nestalo, že? Volá mi Zbořa, že prý to není jako výmluva, ale, že prostě opravdu jet nemůže.

Důvod je opravdu kuriózní. Koupil si prahové lišty ze Škofastu ( pozor skrytá reklama ) a chca svůj vůz na poslední chvíli nazdobit, podařilo se mu provrtat nádrž. Naštěstí jsem měl doma jednu náhradní, tak je vše zachráněno. Ostatním se syndrom nešťastného pátku vyhnul a tak se potkáváme sobotního rána v plné sestavě.

A to Karkulka s Janou v Želvě, Sněhulín s malým Aďou v Sobovi, Zbořa s Martinem a malým Lukášem v Octavii, Přemek senior a Přemek junior v Toyotě Coroně a v neposlední řadě Jarek a já v Holubovi.

Kupodivu všichni přijeli včas, tak v půl osmé skáčeme do vozů a vyrážíme směr Konice. Ze začátku je to samá rovinka, tak cesta ubíhá rychle, dokonce i Sněhulín, který včera ujel v Sobovi svůj první kilometr, se drží. Pak ale přijde první kopec a Holubovi jaksi dochází dech, netáhne, netáhne a netáhne. V druhém kopci už to nemá smysl a zastavujeme. Ostatní jedou dál a mi s Jarkem zíráme pod kapotu. Rozšroubování karburátoru je otázkou chvilky,ale nic zásadního nezjišťujeme. Pumpa pumpuje, tryska tryská, ostřikovače stříkají a klakson troubí, jo a stěrače, tak stěrače stírají. Do toho mi píše Rancher, že ještě nemá auto v kupě, ale že to nevzdává. Jen aby bylo jasno, Rancher teprve včera začal nasazovat do Úderníka motor

My startujem a hned první metry ukazují, že závada nebyla odstraněna. Jarka napadá spásná myšlenka, povytáhl sytič a Holub se svižně rozjel. A tak se z Holuba stalo auto dvoumužné, já řídím, mačkám ty šlapky a kvedlám klacíkem a Jarek do kopce vytahuje sytič a na rovině zase zatáhne. Za těch deset kiláků jsme se parádně sehráli J. A jsme na náměstí, Jarek čistí trysku a okouníme po autech. Stojí tu pěkná přechodovka 440 a kupa dalších krásných aut. Okolo půl desáté se objevuje Rancher, jištěn zezadu paní Rancherovou v plasťáku. Pak drobná rozprava co a jak a v deset se začíná odjíždět, hezky po dvou minutách. Každý vyfasuje mapu, malej testík a zvolí si průměrnou rychlost. Bereme to výletnicky a volíme průměrnou třicítku. Cesta vede krásným údolím Nectavy a pak zvlněnou krajinou přes Chornici do Jevíčka, zde si dáváme jako správní výletníci zákusek v místní cukrárně. Je potřeba se zmínit, že né všichni jeli stejnou cestou, přestože jsme měli všichni stejnou mapu, různé ukazatele nám tak zamotali hlavu, že do teď nevíme kdo jel správně. Teda jedno víme určitě, Rancher jel špatně hned od začátku a když si to po deseti kilometrech uvědomil, tak mu nešla zařadit zpátečka, musel najet dalších pět kiláků, aby pak zjistil, že se otočil špatně a už se točil zase, ale jinak všechno zvládal bravurně a ke kontrolním stanovištím dojel ze správného směru.

My posilněni zákuskem, jsme se stavili na exkurzi mostu nedostavěné „Hitlerovy dálnice“, kterých je v okolí Jevíčka spoustu a pak jsme potkali první kontrolní stanoviště, kde jsou před námi holky a Sněhulínovci. Určují se zde průměry a stoupání závitů na svíčkách. Hrdě odjíždíme s plným počtem trestných bodů dál. Cesta vede kolem Ranche, kde na nás u cesty mává paní Rancherová, jen ty buchty jí v ruce chyběly. Pak přehrkáme Moravskou Třebovou a čeká nás další stanoviště. Tady odhadujeme výšku hasičské věže, k neuvěření je to přesně mých oblíbených 27 metrů a zkoušíme odhadnout jednu minutu. Jenže ty stopky jim šli hrozně pomalu, tak jsem se minul o pouhopouhých 13 sekund. A pak už nás čeká úzkokolejka v Mladějově. Odevzdáváme testík a jdeme na guláš. Kolem nás, kromě spousty aut co přijeli s námi, jsou místní ereny, ertéóčka, traktor Svoboda a další. A na někde na trase je parní lokomotiva. Čekáme na její příjezd a vyhlášení výsledků. Karkulka s Janou získávají první místo v dámských posádkách. Rancher a Zbořa už jedou domů a my ostatní ještě zvládáme jízdu s parní lokomotivou po místní úzkokolejce, která vznikla při těžbě uhlí a lupku. Doporučuji k návštěvě, až pojedete okolo. (www.mladejov.cz) Fakt paráda. Cestou domů volíme přes Městečko Trnávka a Nouzov. Jana si poprvé zkouší, jak se řídí Spartak a jde jí to obstojně. V Olomouci jsme před osmou, správně naladění a unavení, rozhodnuti, že příště zase.