Hlaholné přivítá těch, kteří „Mají doma v supr stavu“ a přišli nám o tom povyprávět 
Naštěstí jich nebylo tolik, ale jeden mezi nima vynikal a to nejen zjevem, ale i cedulí, kterou si hrdě pověsil na svou nabušenou káru.Naštěstí Kachlička nepatří mezi ty „normální“ srazy, kde se každý baví jen o tom co nám to letos přivezl ukázat, kolik toho má ještě doma a co má v merku. Kachle je sraz, kde jsou tato témata tabu, zde se bavíme celý víkend ( někdy nám to vydrží i dýl ) o rodinném životě, úspěchu v práci a právě prožité dovolené…..

Sešla se opět super parta, jen ke zklamání všech se letos neobjevil „CHCABUS“, jeho práci však v případě chlapů a chlapců výborně zastal KROKODÝL přejmenovaný na „CHCABUS CABRIO“ a případě hezčích poloviček „BOHNICKÁ STŘELA“. Tímto patří jejich řidičům velký dík nás všech. Jen skupinka německy mluvících karavanistů dostatečně nedocenila naše okružní jízdy a z ránem to zabalili a jeli hledat „božský klid“ kousek dál. Prostě pátek patřil grilu, bečce a naprosté pohodě, ještě než na nás padla tma, stačil jsem získat od Klocáka a Ranchera pár dílů na Holuba. A pak už se hlavně pilo, tak dlouho jak kdo měl sílu a chuť.

Ráno se probouzíme, jak kdo zvládá, jeden z PRDCE celé dopoledne vykřikuje „ … až já najdu toho, co mě večer tak ožral, tak uvidí … “, myslím, že dodnes ho nenašel, ale jinak ráno je klidné a pohodové. Jen dopoledne zkazila zpráva, že Ondra440 se svým velmi krásným spartakem se na odbočce do kempu potkal s bláznivým motorkářem, když jsme pak viděli tu škodu, tak asi ve všech byla malá dušička a tiše jsme trpěli s Ondrou. Naštěstí se nám i na Ondrově tváři časem podařilo vykouzlit alespoň náznak úsměvu. Mezi tím, co jsme si svá břicha nacpávali v restauraci v HB, kde tolik lidí v sobotu po poledni asi ještě neviděli, zajel Rancher s Myšákem do blízkého „SKLADU“ pro nové dveře a ty mu byly následně vyměněny za ty totálně zničené.
Ještě jsme taky stačili svlažit svá do růžova opálená těla v místním rybníku a pak už jsme se protetali až do noci, která opět stála za to. Amplióny jsme vyměnili za živý koncert a byl to tedyk mazec.
Ráno bylo takové až docela kvapné, většina se rozhodla ujet palčivým paprskům a tak rychle pryč. Já osobně jsem odjel někdy kolem desáté a cestou se stavil ještě u Sněhulína, pozdravit jeho čerstvě narozenou dceru, odměnou mi byly poklice a nějaké světla