Vítejte naSPARTAKY.CZ, Škoda 440, 445, 450 - Spartak
_TOGGLE_TOGGLE
_TOGGLE Hlavní nabídka


 SPARTAKY.CZ Open/close this menu




 SHÁNÍM-NABÍZÍM Open/close this menu

 STAHUJ Open/close this menu

 Sčítání Open/close this menu




_TOGGLE SpartakyWiki: Vyhledávání
 

_TOGGLE Uživatelé

Vítejte Anonymous

Přezdívka
Heslo

Zápis:
Poslední: Olko
Nový dnes: 0
Nový včera: 0
Celkem: 3164

Spartakovců on-line:
Spartakovců: 0
Návštěvníků: 30
Bots: 1
tým: 0
Členové on-line:

On-line není žádný člen!

_TOGGLE Vyberte si jazyk

_TOGGLE Kalendář akcí
12/08/2017
SPARTAKYÁDA 2015
 
31/12/2017
Silvestr
 

Magazín SPARTAKOVCI › 57 000 km po Americe ve Spartaku I.
SPARTAKYÁDA 2016 - 33 Spartaků v Trhové Kamenici

Ohlasy na Š440 ze světa

Tschechoslowakische Motor-Revue 1960 (časopis ČS exportní společnosti MOTOKOV) o cestě Spartaka s holandskou posádkou se stanovým přívěsem po USA v roce 1959. Najeli 57.000 km(!)

Nejde o článek technický, spíše o stručný cestopis, ale za vším tím, je ta obrovská vzdálenost ujetá se Spartakem za jeden rok... !.

Děkujeme tímto Trinomovi za překlad. Kdo se pokoušel někdy proplížit se ramenkonstrukcionama a stvořit z toho vázanou řeč, musí to ocenit dvojnásobně.



Dříve než se to stalo, byl jsem už v Americe – ale jen ve svých snech. Žádný holandský učitel si nemůže dopřát takovouhle dlouhou cestu. A já jsem učitel – abych se představil – učitel přírodních věd. Ale protože jsem učitel, nabídla se mi příležitost jet za přijatelných finančních podmínek na rok do Ameriky. V USA jsem obdržel stejný plat, jaký mají američtí učitelé, a navíc, mi proplatili cestu lodí a vlakem, ne celé rodině, pouze mně. A pak mne potkalo štěstí, a vše se seběhlo tak, že jsem mohl jet k vodopádům.

Byl jsem si vědom, že můj plat v Americe nebude stačit na to, abych si v průběhu jednoho roku koupil dobré auto. Když jsem milovník biologie a přírody, chtěl jsem si opravdu užívat přírody. Zájezdy autokarem s ubytováním v hotelu napříč Amerikou nepřicházely v úvahu, neboť byly moc nákladné. To bych nezaplatil ani z mého platu, ani popřípadě z peněz z Holandska, neboť devizový vývoz z Holandska je dost omezený. Moje žena proto vypočítala, že uděláme nejlépe, když si s sebou vezmeme naši starou osvědčenou škodovku. Transport jsme mohli zaplatit v Holandsku. Nebyla to malá částka. Tu částku, kterou jsme museli zaplatit v USA, bychom díky nízké spotřebě paliva naší Škodovky měli ušetřit. Tato domněnka se potvrdila po 57 000 kilometrech, které jsme s československou Škodovkou v Americe absolvovali.

Rozhodli jsme se také, že vezmeme náš malý obytný přívěs, abychom nemuseli platit za hotely. Kromě toho kempy více navazují na dopravní trasy, ne jako hotely. Náš přívěs bez nákladu váží kolem 400 kg, ale pro takto dlouhou cestu bylo nutné množství zavazadel, a my zvýšili celkovou hmotnost během cesty na 550 kg. Přívěs je jen 1 m vysoký, můžeme se tam různě položit, a s pomocí stanové nástavby se promění v obývací pokoj, ve kterém můžu pohodlně stát a to jsem plných 195 cm vysoký. Vůz je dvoukolový, postele jsou 1 m od země, tak že ani nejsilnější liják nevyžene posádku z postele. Také se do spacáku nemůže doplazit žádný jedovatý had. S tímto vybavením jsme se nabalili 29. července v New Yorku a bez zbytečných odkladů odjeli. Po asi 12 hodinové jízdě jsme dorazili na jisté místo do Virginie.

Klima bylo velmi vlhké a teplota převyšovala 38°C. Krajina sama o sobě byla nádherná. Mé přednášky měly začít až v září, rozhodli jsme se proto vyrazit na poznávací výpravu. Odjeli jsme do hor na hranicích se západní Virginii, které jsou jen 500 m vysoké, ale teplota byla oproti nížinám rozdílná. Teploměr ukazoval kolem 20°C. Našli jsme hezké jezero, okolo kterého jsme se mohli procházet a kde rostly rododendrony, odrůda, která v červenci kvete bíle.

Jezero leželo v blízkosti jedné biologické stanice, která je v zimě kvůli panujícím nízkým teplotám mimo provoz. Stanovaní tady bylo zakázané, ale mohli jsme zdarma použít sruby, které stály blízko slaných pramenů, u kterých jsme dokonce i ve dne mohli vidět vysokou zvěr s jejich bílými zrcátky. Díky lidské pomoci se rozmnožil tento druh zvěře tak silně, že šest týdnů trvající odstřel ve Virginii zjistil přes 21 000 kusů.

Ale také jsme viděli mnoho jiné krásy, například chřestýše, silného jako má paže. Jen škoda, že už byl mrtvý. Patřil k největším druhům s diamantovým vzorem na zádech. Jako většina jedovatých hadů není teto chřestýš agresivní. Kdyby vás ale někdy jedovatý had kousnul, dám vám dobrou radu, kterou jsem obdržel v Arizoně, ránu položte na cca 10 hodin do ledové vody a vše bude v pořádku.

Pak jsme cestovali východními státy a Ontariem do Kanady. Hory tam nebyly velmi vysoké, zato ale silnice byly často příkré. Státní silnice nejsou postaveny v takovém stoupání, ale jako přírodovec jsem dával přednost vedlejším silnicím, u nichž není 20% stoupání žádnou vzácností. Povrch těchto silnic je často velmi hrubý a my jsme často museli jet na první rychlostní stupeň. Přesto jsme vždy dojeli k cíli.

Často si s sebou odnášíme legrační zážitky. Jednou, když jsme přenocovali ve stanu na hezkém v Shenandoah Národním parku, vzbudili nás psi, kteří zuřivě štěkali na jakési zvíře. Byl to skunk, který ve strachu vběhl do stanu, ve kterém spali dva asi dvanáctiletí chlapci. Ti psi nemohli dovnitř do toho stanu a skunk byl v bezpečí. Samozřejmě, že se ti chlapci tím kraválem probudili, vyskočili a vystrčili skunka. Teď teprve nastalo to nejhorší – zvíře použilo ke své sebeobraně žlázy, které způsobily takový zápach, který nemohli ani po důkladném umytí odstranit. Chlapci museli všechno spálit a všichni sbírali to, co páchlo. Všechno páchlo tak, že si oba chlapci museli koupit novou výbavu, stejně jako ti, kteří s nimi přišli. To byla polovina všech, prázdniny měli zkažené, neboť i přes nekonečné mytí strašně smrděli.
Na kanadských hranicích jsme také viděli velké Niagarské vodopády, nezdržovali jsme se tam, ale jeli jsme dále. Naše cesta vedla do Algonquin Provincial Parku, asi 100 km severně od Toronta, kde vysoká zvěř je tak krotká, že potravu žebrala přímo u našeho vozu. Naše Škodovka jela úzkými lesními cestami do vlasti bobra. V oblasti těchto malých jezer vlastně člověk ani nemůže mluvit o silnicích. Jsou to úzké cesty, s malou vrstvou pevnějšího povrchu, je to takové, že na nich člověk nesmí delší dobu stát..Těžké vozy tam vůbec nemůžou, bez loďky se dostanete na zajímavá místa jen pěšky. Mně škodovka poskytovala takové služby že jsem za ně nemohl být dostatečně vděčný. Jinak bych nikdy neviděl tolik zajímavostí.

Je začátek září, obrátili jsme se zpátky k Virginii. Během cesty podél rozlehlých jezer nás zasáhla bouřka s velkou průtrží mračen. Náramně jsme si vychutnali tuto předehru, neboť pak jsme mohli lépe pokračovat v naší cestě.
Práce začala, přesto jsme během dlouhých víkendů využívali Škodovku na cesty podzimní přírodou, která oblékla nepředstavitelně krásně barevné roucho. Červený javor je skutečně červený jako krev a zlatě zbarvený cukrový javor dává výbornou sirupovou úrodu. Kdo tuto nádheru neviděl vlastníma očima, nikdy si neudělá představu o pestrobarevném stínování vždy zelených stromů a keřů uprostřed javorů a dubů.
Vánoce jsme strávili na Floridě. U nás ve Virginii bylo mnoho sněhu a obzvláště v noci vládly silné mrazy. Za dva dny jsme byli v tropickém pásu Jižní Floridy. Také nás zastihly tropické deště, takže jsme občas jeli po vozovce, kde proudilo 15 cm vody. Na Floridě byly jen dobré silnice, nikdy jme neuvízli v blátě. Ale změna teploty byla pořádná.

Naše škodovka nás dovezla na pásmo ostrovů jižně od Floridy. Toto pásmo ostrovů se nazývá Klíče. Je to série malých ostrovů, které jsou vzájemně propojeny mosty. Jeden most je 11 km dlouhý. Pláže jsou tu dlouhé a málo členité a leží na tropickém slunci. Pokračovali jsme do Evergladu, jednoho rozsáhlého bažinatého území s velmi vzácnou flórou a faunou. Největší část Evergladu tvoří národní rezervace.
Silvestr jsme oslavili v dalším národním parku, v Mayacki State Park, jehož jméno jsme již zmínili, je dostupný ze státu Florida. V kypré půdě jsme rozpoznali stopy od mývalů. Chtěli jsme je nalákat do našeho stanu. Jako návnadu jsme použili maso, ryby a ovoce. Talíř byl připravený sotva čtvrt hodiny, když velký mýval přiklusal a s chutí to spořádal. Má dcera udělala zdařilou fotku, má fotoaparát s bleskem. To bylo 30. prosince. Protože jsem chtěl také to zvíře vyfotit, připravili jsme následující den slavnostní hostinu několik málo metrů od našeho stanu. V jedenáct hodin jsme v dálce viděli mývaly, v takové vzdálenosti, jež mně nebránila udělat dobrou fotografii. Pravděpodobně ale nebyl moc při chuti.
Pak jsme museli zpátky do Virginie, do indiánského léta. Začátek ledna, teploměr ukazuje kolem 20°C pod nulou, jeden týden na to je opět panuje zima s 30 cm sněhu. Po dvanáctidenních prázdninách se jde zase do práce, k praktické přípravě studentů a studentek, kteří chtějí studovat přírodní vědy, kteří přímo tíhnou k přírodě. Budou se seznamovat s jmény rostlin a zvířat. Krásná místa navštěvujeme příležitostně školním autem i mou Škodovkou. Sedadla ve škodovce byla velmi žádaná. Studentům se totiž líbilo, jak mé auto mrštně řeže zatáčky, daleko rázněji než velké americké vozy, které nás na rovinkách předjížděly



Pokračování příště. A pro ty, kterří si chtějí číst v originále (a kousek dopředu ;-), tady máme skeny...


Poslal Rancher Úterý, 26. Únor 2008 @ 07:12:21 CET
[ Administrace ]

Příbuzná témata

Ohlasy na Š440 ze světa

"57 000 km po Americe ve Spartaku I." | Přihlásit/Vytvořit účet | 6 komentáře
Práhy
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Re: 57 000 km po Americe ve Spartaku I. (Skóre: 1 )
podle Mathysek v Úterý, 26. Únor 2008 @ 17:25:20 CET
No to je paráááádááá!!!! GRATULUJI k takovému úlovku! a děkujiza krásné čtení!

57000 km... toje teda nářez a musel být i v té době, byt to bylo auto v podstatě soudobé.

Mimochodem, VF bude mít jistě radost, že tu cestu projel soukmenovec je NEUMANNA.... ten faltdach....

Ranchere, díky a velkápochvala!


Re: 57 000 km po Americe ve Spartaku I. (Skóre: 1 )
podle krokous v Úterý, 26. Únor 2008 @ 22:09:06 CET
Nádhera,

mimochodem, Algonquin je fakt kus úžasný přírody, jak jsem se mohl přesvědčit při mém půlročním pobytu v Torontu. Byl jsem v parku 2x, jednou na pěšárnu kouknout na tzv. Petroglyphs, což jsou hodně starý indiánský malby na skále (bohužel se o jejich záchranu postarali poamericku tak, že nad vrcholem sckály postavili skleněnou boudu vypadající jak naše expo '58 s macdonaldem v čele) a podruhý jsem tam byl na vodě na řece s nádherným indiánským jménem Nadawaska river. Pokud budete mít někdo poblíž cestu, určitě se do jejich přírody podívejte, je to drsná krása

Udělat si tam vejlet verglem by bylo fakt žůžo

Kr


Re: 57 000 km po Americe ve Spartaku I. (Skóre: 1 )
podle mbx v Úterý, 01. Duben 2008 @ 11:28:14 CEST
Super material!!!
Jenom 2 drobne pripominky. Zaprve k prekladu (respektive jiz k textu v nemcine): ostruvky na jihu Floridy se sice nazyvaji Keys, ale neznamena to Klice (Schlussel), nybrz se jedna o zkomoleninu spanelskeho vyrazu Cayos, ktery znaci male koralove ostruvky (coz prave Keys jsou). Druha pripominka se tyka drobneho zkomoleni nazvu NP Everglades na Everglad...



Facebook

_TOGGLE Příbuzné odkazy
 Více o Ohlasy na Š440 ze světa

Nejčtenější článek o Ohlasy na Š440 ze světa:
Spartak v USA

_TOGGLE Bodování článku
Průměrné skore: 5
Hlasů: 1


Najděte si chvilku na obodování článku:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Normální
Špatný


_TOGGLE Možnosti

 
 

optimalizace PageRank.cz
Interactive software released under GNU GPL, Code Credits, Privacy Policy