Vítejte naSPARTAKY.CZ, Škoda 440, 445, 450 - Spartak
_TOGGLE_TOGGLE
_TOGGLE Hlavní nabídka


 SPARTAKY.CZ Open/close this menu




 SHÁNÍM-NABÍZÍM Open/close this menu

 STAHUJ Open/close this menu

 Sčítání Open/close this menu




_TOGGLE SpartakyWiki: Vyhledávání
 

_TOGGLE Uživatelé

Vítejte Anonymous

Přezdívka
Heslo

Zápis:
Poslední: darkin
Nový dnes: 1
Nový včera: 0
Celkem: 3211

Spartakovců on-line:
Spartakovců: 0
Návštěvníků: 108
Bots: 0
tým: 0
Členové on-line:

On-line není žádný člen!

_TOGGLE Vyberte si jazyk

_TOGGLE Kalendář akcí
31/12/2017
Silvestr
 
12/08/2018
SPARTAKYÁDA 2015
 

Magazín SPARTAKOVCI › II. kaplické setkání škodovek s motorem vepředu
Ze srazů a setkání II. kaplické setkání škodovek s motorem vepředu bylo poznamenáno selháním autora tohoto článku. Nebojím se je nazvat osobními tragediemi. Smutnej

Byly tři. ... chybějící závlačka na matici kulisy řízení, špatně převedené x z levé strany rovnice na pravou a záměna zámku Lednice s Hlubokou

Vše však proběhlo bez následků. Co je velmi rychle vymazalo a odsunulo do zadních koutů mysli, byla naprosto pohodová atmosféra, nápady, péče a super lidi, kteří se na srazu sešli. Ta akce byla prostě... výživná a baladická, kdybych měl použít mé oblíbené výrazy.



Po dlouhé době se domácí stáj Spartaky.cz Team rozhodla do soutěže nominovat hned dva vozy. Hned na začátku uvedu, že v soutěži jsem ani jeden z nich neřídil.

V modrých barvách – Helmuth von Kokott, v červeném dresu – Úderník.

Červený vůz – Úderník - řízený Davidem, označme si ho pro zjednodušení jako A, vyrazil ze Základny Southfork již ve čtvrtek v 6:30 směr Svitavy, kde absolvoval po cca 40-km kilometrech od smontování STK bez připomínek. Prakticky neuvěřitelné!
Dále pak pokračoval s majitelem a řidičem Davidoffem na soukromé setkáníčko u Žďáru, aby se pak v pátek v odpoledních hodinách, a zde vlasně začíná povídání o srazu, napojil na olomouckou kolonu vedenou Čouďou.
Nemohu si však neodskočit dva dny zpět před tímto setkáním.
Týden před Kaplicí se na Úderníkovi šturmovalo. Ono se ostatně šturmovalo i na Helmutovi, ale to zažil druhý majitel a řidič – VF (Vladfiction) a určitě se také někdy písemně vyjádří.
Byla středa odpoledne, kdy jsem s Davidem dokončili vše, co jsme pro STK pokládali za nuné a vyjeli chytit zavírací dobu stanice.
Nechytli Smutnej . To, co v úterý na polní cestě jelo, se na silnici ukázalo, jako nedokonalé. Prostě 3. a 4. stupeň, o kterém jsme mysleli, že už „tam padají“... nepadaly. Nešly tam ani namlátit kladivem. Takže sedačka ven, ze skladu vzít jedinou převodovku o které jsme věděli, že opravdu fungovala, nastříkat nový tunel... je totiž ze Standarda, vyndat, namontovat, jít spát, ráno dát sedačku, nabalit auto a s pevnou vírou v zázrak odjet do Svitav pro důležitý papír - EK+STK a dále do Kaplice

Zelený vůz, který se celé akce vlastně nezúčastnil, označme si ho pro zjednodušení jako E, vyrazil v 16:20 ze středu Prahy. Jednalo se o Škodu Octávii, ale r.v. 2006, takže ji přeskočme, jen snad, že jsem ho řídíl já. Sraz s vozem A a vozy C a D byl naplánován na cca 17:00 - 17:30.
Vůz C s řidičem Čouďou a posádkou, Áďou a Sněhulínem se jmenoval Holub. a vůz označený jako D ještě neměl jméno, později si ho vysloužil, a řídila ho ženská posádka Jiřka + Irča.
Vůz E se zasekal v zácpě, vůz A v při pohodové jízdě od Žďáru dosáhl meeting pointu – Humpolec (dále jen MPH), stanice STK v cca 17:30 a oba vozy Ca D postupovaly plánovitě na cestě Olomouc - vrchem přes Havlíčkův Brod do Humpolce. Řidič vozu E po opuštění Prahy porušoval pravidlo o maximální rychlosti na dálnici a blížil se k MPH. V 18:06 se při odbočování doleva k MPH zahleděl, komuže to dává přednost a ony zrovna doprava odbočovaly vozy C a D Vykřičník
Pro doplnění, Helmuth je vozem B.

Bylo cca 18:30, kdy se tři Spartaky v pořadí Holub, „holky“ a Úderník vydaly směrem na jih. Před nimi bylo ještě nejméně 130 km ve vlahé letní noci. Do Úderníka jsem si sedl poprvé od smontování! já. Krásný pocit! Jen jsem si maličko vyčítal, že jsem vyzkoušení nechal na Davidovi. Ty zatáčky na Pelhřimov se mi projížděly trošku hůře. „jakokdyby“ tam byla nějaké vůle, která ovšem při STK nebyla, takže jen pocit ...(?) Vůy E, pro úplnost, jest Davidem vyzvednout ostatní účastníky akce a přijel do Kaplice (na hrubku upozornil Burák) samostatně.
Úderník už neměl moc benzínu a tak se zjistilo, že stále jsou ještě benzinky bez non-stop provozu. Po výjezdu z marného tankování se oba olomoucké Spartaky ztratily ve tmě a řidič Úderníka osaměl spolu s pachem spálené gumy a po přestálých vibracích řízení na okraji cesty UFF Vykřičník Byl to jen defekt.
Trojúhelník, montážní lampička, pojízdný zvedák, kolový křížový klíč. Snad jen ta lampička byla dobová, ale šlo o výměnu kola a ne o natáčení retro snímku.
Mezitím se devčatúm začalo stýskat po mých reflektorech v zrcátku, CBčkem to zavolali Čouďovi (mému CBčku došly baterky Smutnej ) a měl jsem odbornou, fyzickou i dívčí asistenci a pomoc.
Bouchla kapota kufru a jelo se. Musíme něco sníst, nebo nám holky omdlí za volantem. Tak zajíždíme na parkoviště před penzionem. Prima papu, prima posezení.

Jenomže při odjezdu jsme zjistili, že při příjezdu opravovaný reflektor nechce svítit, tak se hledalo. Hledat světlo za tmy je zajímavé


O cca 50 km dále se vyndával trojúhelník znovu. Že se něco děje, bylo zjevné ze zpomalení tempa. Napřed jsem jako poslední vůz myslel, že je to kvůli tmě, pak však kopec prozradil, že Želva (zde se zrodilo jméno béžového Spartaka) má nějaké problémy.
Ochlazení AC pumpy minerálkou za svitu, tentokrát Čouďovy, montážní lampičky pomohlo, ale nebylo to ono. Tempo kolony se snížilo, ale reflektory živené dvakrát pětatřiceti waty krájely tmu a varovaly zvěř, že se blíží plechová kavalerie. Večerní jezdci drtili na úzkých cestách s plnou čárou sklovinu a museli se pokorně kochat mými nádhernými koncovými světly. Také obrovitá zadní mlhovka s 21W žárovkou poučovala občasné majitele plasťáků, že, kua!, žárovka má jedinou polohu a potkávačky nemají oslňovat nízkoletící letadla. Případně, že mi nedělá světelná lázen z dálkovek dobře na pleť.
No a najednou cedule Kaplice, a kličkování lesem a obracení se u nějaké historicky vyhlížející stavby a pak most, závora a projetí lesíkem a ...neptejte se mne, kolik bylo hodin. Tak 21:30(?).
Osvětlený partystan vlevo, asi 12 aut známých tvarů ve dvou řadách, tma, parkování do třetí řady, vytáhnutí klíčků a vítání. Prostě uvítání jak od psa, když páníček přijede po týdnu domů, tj. to nejsrdečnější. A tech vítajících bylo ... no z těch cca 12ti aut.
A první alko pivko... a druhé... A všechna na účet pořadatelů, prostě milé a velmi levné posezení ;). Abych nezapomněl na řízek! Nebo to bylo až druhý večer? Mám v tom guláš Smutnej Mezi tím se telefonuje dvěma opozdilým skupinám "JAKAKUDY". Ono trefit nebylo jen tak. Kolikrát jsme na protějším břehu řeky viděli světla a dotyčný, zcela vysílen přijel až po mnoha minutách.
Měli jet za Čouďou jako já. Ščástnééé Druhý den se ovšem ukázalo, že já tu cestu tím pádem znám jen jako vzdálené dva červené body - koncová světla Želvy a že jsem navigačně v bodě nula.
A sedělo se a pilo se. A povídalo se. Pak najednou povídá Bobi, že už pojede a já, že kolik je asi hodin. Tak jedenáct jsem si říkal. A ono půl druhé ráno. Prostě s fajn lidmi je čas veličinou s proměnnými hodnotami.



A je tu první ráno.
No a to ráno bylo kafe na účet podniku a den před náma.

Jitro před ...

Kafíčko mne probudilo a naladilo do slunečna, stejně jako to příroda provedla s nastávajícím dnem. Vše bylo krásné! Rosa rozleštila zašlé laky, řeka šuměla, v lese se ozývalo "plop", "plop" - jak vyskakovaly v tom vlhku ze země houby, parkoviště se začalo plnit.

Spartaků přijelo nakonec sedm. Z toho jedna přechodovka v původním stavu a jedna 450ka v ještě nenadozdobeném, leč luxusním stavu.

Po ránu je na autíčka ten nejhezčí pohled.


Přijely i takové kousky, jako tenhleten Popular 1100 z roku 1936. 25 let po renovaci...


Nebo ještě starší škodovky

a taky těžká vozba


Jak se ukázalo, na konci závodu, bylo vystaveno 40 aut(!)

Osobní prohra číslo jedna, zvaná Smrtelně nebezpečná:

Ještě za rosy se mi orosilo i čelo. Napřed Krokouš s Italem a pak Miloš Drla se vrátili k Úderníkovi i ráno podívat se, v čemže je ta hlásaná vůle v řízení.
A jsme u popisu osobní prohry číslo jedna, která neskončila tragedií jen náhodou. Spěch se nevyplácí Vykřičník

Hlavou mi běží film. Lehám pod přední nápravu, ještě v garáži, abych jednak doplnil nějaké závlačky po demontáži a druhak naplnil dutiny tukem. Matice kulisy řízení, šídlo nenachází dírku, klíč 27. Nepasuje! Že by 28? Byl to samozřejmě ten 27, ale první byl nějak skleplý. Důležité je, že už jsem ale s tím novým klíčem pod auto nelehl. Prostě jsem objevil něco jiného a začal to řešit. Korunková matička osiřela ...

Kontrolujeme šnek, v mokré trávě se šestka šroub hledá dost blbě, až si Miloš lehá a anoncuje mi, že zasloužím pěkných pár facek. Zasloužím, ještě teď, kdy to píšu a kdy mi je nedal...
Vypadený šroub na dynamu a Pavlíkem dodaná náhrada je prostou lapálií proti výše popsanému.
Co dodat?

Závod

- no, závod, nikdo k ničemu nikoho nenutil, natožpak aby se závodilo. Ale zdravá soutěživost je prostě...prostě zdravá.
Podrobnosti a výsledkovou listinu najdete na www.kaplice.spartaky.cz. Takže zde pár střípků účastníka závodů. který jako spolujezdec s Drlou v jeho nádherné Octavii 1961 absolvoval vše, až na nenalezenou poslední kontrolu. Smutnej
Popisovat jednotlivé úlohy do detailu by bylo dlouhé a tak jen drobty a zajímavosti na pozadí mé osobní účasti.

Osobní prohra číslo dva, zvaná Alsheimer je vůl a já jsem po něm:

Tuším, že to bylo na naší čtvrté kontrole v Dolním Dvořišti. Otázky jak na přijímačky. Logické hříčky a mezi nimi triviální úloha o tom jak je někdo starší o něco než bude ten druhej za koliksi let. Schválně to zde nenapíši doslova, přesto, že zadání budu umět ještě po letech.
Společnými silami jsme s Milošem louskali desítku otázek. a tuhle jsem mezitím v nadkapacitě luštil já. ...buď zkusmo, nebo rovnicí... rovnice.... mňamňa munimuni ix se rovná ... To je blbost! Dyk by to vyšlo záporně...aha...znova...ale to už jsem jednou psal ... Nebudu Vás napínat. Nevyluštil jsem to. Existuje písemný důkaz, že vysokoškolák neumí, ač si vždy myslel, že umí, převést x na druhou stranu. Já udělal tu samou chybu aspoň 3 krát za sebou Vykřičník Pak mi má vyjít zkouška! Uplně ochromen jsem pak nevyřešil problém ani zhlavy a bylo po bodech a po sebevědomí.
Nutno se na tomto místě zmínit o tom, že organizátoři, i přes pivo, kafe a řízek zdarma, neměli dobrou povahu. Nazval bych ji dokonce povahou škodolibou až poťouchlou.
Úkoly vůbec nebyly jednoduché a jejich vymýšlení je muselo dost potrápit. Vzhledem k tomu, že oni znali řešení jich vůbec nelituji Točící se zloun .
Jak ovšem dopadli s házením klínových řemenů na tyč z cca 5-6 metrů nevím. Ale bylo od nich naprosto nesportovní a nečestné, že každý z cca 6ti kusů byl jiný a tím měl jiné letové vlastnosti. No nedal jsem ani jeden, kdyby se někdo přes komentář dotazoval Koulení očima .



Veselou vložkou, na které jsem si sice pošramocené sebevědomí malinko zalátal bylo pití z piva flašky. Na čas. Vcelku se zadařilo, i když za nás bodoval Miloš a ten prokázal značnou nevyrovnanost sání. Posádka RR (Rudy Reháka) vzala za vděk mou žízní a vyžahnul jsem jednoho soutěžního Birella na EX v jejich barvách. 20 sekund rozdílu jako daru naší posádky konkurenčnímu týmu bylo mým příspěvkem k celkové přátelské atmosféře.

Osobní prohra číslo tři zvaná Nikdy si nebuď jistej:

Zkrátím to. Deset kartiček, na každé z deseti kartiček tři maličké obrázky našich hradů a zámů a tři obrázky dopravních značek.
Sem s tím, nemůžem se zdržovat, ješte máme kam jet, tak...první karta číslo 4....hmmm... tohle je Lednice, tohle, asik Konopiště... to třetí nevím.... značky jsou jasný ...Miloš povídá, že jako ta Lednice mu dost připadá jako Hluboká. Sebevědomě, ačkoliv hrady a zámky nejsou můj obor, mu ukazuju na miniatůře od Uko-Ješity, že tady to gotické ...křidélko přece patří Lednici...tak teda, že Lednice. Doluštíme, odevzdáváme a jako nashle. A to prý né, povídal zkušební komisař. Máme tady takových lístečků deset druhů, tak pekně čupnout a luštit. Jak někdo skončí, dát dál. Za kostelem, co jsme v něm měl i přes tichý nesouhlas a zdvořilý údiv právě se křtící rodiny spočítat lavice, tak za tím kostelem vozidel přibývalo. Poptávka po lístečcích rostla. I lísteček s tou Hlubokou se mi dostal do ruky.
Probíhá kontrola, žádná sláva, prostě na hrady a zámky nejsem a Miloš poznal taky vcelku malý vzorek... u čísla 4 hlásím: "Hluboká, Konopiště, to třetí nemáme..." a odezvou je: "Ani bod za hrady." To je Lednice, praví, přesvědčen z příruční nápovědy o své pravdě komisař a mi je ...mi je ...mi je opařeně. "Ty krávo jedna šedivá! "Ta gotická kaple", povídám si vduchu a muselo to být slyšet i ven jak mi to dunělo v prázdné hlavě.
Tak tohle mne definitivně srazilo na kolena. Nešlo o to, že jsem nepoznal, ale o to, že takovou triviálnost jsem nezvládl a přitom si myslel, že ano.
Červ hlodá a nevyhnala ho ani vzpomínka na vycuclé pivko a jednoho velmi známého Spartakovce, který tutéž disciplínu zvládl za vcelku slušný čas, ale pak ještě poblil vedlejší kostel dvakrát dokola a ještě mu zbylo :D.

Naprosto nejpohodovější byla návštěva Muzea koňky.

Kolem zde předvedených a vysvětlených objektů jsme mnohokrát jeli a já se mohl předvést - tentokrát jako spolujezdec v Helmutovi - při cestě na Kleť.
Před tím ovšem byla ještě vyzdobená slavobrána a defilé vozidel u Kaplických oslav 750 let města.


Krásný výhřad krásných škodovek!
No a byl večer a hvězdičky naskákaly na oblohu, vše utichalo a šlo se spát.
někdy ve dvě?
Na podrobnosti se mne ptejte tak do půlnoci. Vím, že jsem pak vedl řeči s majitelem Populára, bylo to zvnešené a poučné, vedle pustě chlastali kamarádi a my upíjeli tu pivo, tu Hrubovicu, veteráni se stával stále milejšími a zajímavějšími, naše duše se zbližovaly a stupaly k srpnové noční obloze.
Nějak tak to bylo. Pak mne asi ve dvě budil VF, že by potřeboval klíče od Oktávky - vozidlo E- pokud jste se na začátku stratili. Já jen věděl, že při chůzi do stanu jsem je potřeboval taky, ale problém (kde jsou) jsem nevyřešil, takže jsem zalezl do spacáku v denním oděvu.
Přeskočil jsem ovšem večer, kdy bylo v kempu rozdílení cen.
Cen přímo s velkým "C". Symbolické bylo, že každý oceněný dostal mj. i jednu plechovku brzdové kapaliny. Zde ovšem dosud kladně hodnocená fantazie pořadatelů skončila.
Z nějakého mě neznámého důvodu byly všechny plechovky jen s tou nejobyčejnější - červenou - tekutinou.

Je stále co zlepšovat a tato zbytečná skvrna na organizaci by se příští rok již neměla opakovat. Posměch


Ale zpět do dějové linky. Bylo cca 5:00, příroda se probouzela a mé tělesné pochody probudily mne. Než mi došlo CO, mne vzbudilo. Myšlenky navázaly na situaci z noci a v ten moment jsem si uvědomil, že klíče od Oktávky má Čouďa ,kterému jsem je dal, aby si nabil CBčka. Vykonal jsem, co jsem vykonat měl, zjistil, že nějaká dobrá duše (Chvoja) zapůjčila VF deku a šel se dospat. už jsem však neusnul. Lednicko-Hluboké "IX" s korunovou matkou mi nedalo. To všechno ostatní, co jsem nedokázal, nestihl anebo nevěděl, bylo normální, ale ... No a teď mi ještě nastydne syn. Stárnu...
Naštěstí mne ráno přesvědčilo o tom, že na světě je krásně a jako pasažér jsem se nechal vyvézt na Kleť, kde je kromě vysílače taky stará rozhledna a hvězdárna.
Rozhledna nám poskytla pohled na ladné tvary hyperbolických paraboloidů, které dominují krajině a svojí matematicky čistou křivkou. Z nějakého důvodu nelahodí oku našich sousedů. Těch sousedů co neuměli postavit u sebe tak dobrou koňku jako my. Ten pohled později inspiroval vcelku rychlý závěr, který... možná jsem to měl udělat dřív, než to napíši, je patentovatelný.
Při průjezdu okolo Trpaslíkotechny a jiného obludária jsme konstatovali pokleslý vkus teutonského zákaznictva a padla myšlenka zamaskovat věže JETU jako čtyři kouřící trpasíky.

Detaily si najděte na netu, ale bylo to výživné a vzdělávací a to já rád. A taky rád sedačkovou lanovku.

Na parkovišti, to bylo smutné. Ne, nic nám neukradli. Hlídal tam podle vlastního prohlášení Tomík. I když jsem ho načapal jak je s námi na dolní stanici lanovky... kdo tam pak hlídal, když Kačka, která hlídala s ním, prý spala?
Ale smutné to bylo proto, že to prostě skončilo.

Nashledanou a děkuju znělo ve všech regionálních nářečích, ale všichni si rozumněli.

Bobi, Tomi, Kačko a vy další, kteří jste to pro nás připravili, DÍK!


Poslal Rancher Pondělí, 27. Srpen 2007 @ 07:14:06 CEST
[ Administrace ]

Příbuzná témata

Ze srazů a setkáníMy a Spartaci

"II. kaplické setkání škodovek s motorem vepředu" | Přihlásit/Vytvořit účet | 8 komentáře
Práhy
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Re: Kaplice 2007 - cesta (Skóre: 1 )
podle burak v Pondělí, 27. Srpen 2007 @ 10:13:48 CEST
Super článek, akorát jsem si musel nakreslit to A,B,C,D,E. Tims to fakt nezjednodušil Zlý nebo uplně šílený


Re: Kaplice 2007 - cesta (Skóre: 1 )
podle burak v Pondělí, 27. Srpen 2007 @ 10:15:30 CEST
A Kaplice je TA aty jsi prostě TATAR!


Re: Kaplice 2007 - cesta (Skóre: 1 )
podle tomi-h v Pondělí, 27. Srpen 2007 @ 10:45:20 CEST
Krásnej článek,akorát jsem dopadnul s těma A - E podobně jako ty s x a rovnicí.Už se těším na pokračování.


Re: II. kaplické setkání škodovek s motorem vepředu (Skóre: 1 )
podle snehulin v Úterý, 28. Srpen 2007 @ 21:30:20 CEST
zdarec,
v odkaze na stránky máš chybu. Chybí Ti tam "s" máš o v odkaze kaplice.partaky hlásí že stránka neexistuje. Zatím pá, pá jinak SUPER článek



Facebook

_TOGGLE Příbuzné odkazy
 Více o Ze srazů a setkání

Nejčtenější článek o Ze srazů a setkání:
II. kaplické setkání škodovek s motorem vepředu

_TOGGLE Bodování článku
Průměrné skore: 3
Hlasů: 2


Najděte si chvilku na obodování článku:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Normální
Špatný


_TOGGLE Možnosti

 
 

optimalizace PageRank.cz
Interactive software released under GNU GPL, Code Credits, Privacy Policy